Prohledat tento blog

úterý 24. dubna 2012

Jak na slávky, aby se jazýček zbláznil radostí?


     Ne každej je zrovna hotovej z mořských plodů. Většina se nejdřív naučila používat krevety, ale ostatní už moc nejede…  Jestli ale ono to nebude přípravou? Některé restaurace nabízí pokrmy s mořskými plody, kde najdete klasickou mraženou směs kalamářích koleček, sláveček a krevetek, často krabí tyčinku a tím to končí. Tak takhle se mořský plody nenaučíme milovat. 
     Já jsem se naučila milovat mořské plody v Itálii, kde nám děda, který v Itálii žil několik let, připravoval slávky, které jsme si sami ráno natrhali na skalách a dopoledne je na pláži čistili. To byla pecka, ale i tady doma si na nich můžeme pochutnat a připadat si jako na dovolený. Takže dneska o slávkách.
     Mořské plody je nejlepší kupovat čerstvé v ověřených prodejnách. Já preferuji vyvážený poměr kvalita-cena, proto se nejradši vydávám do Makra. Tam teď byla dokonce akce a kilčo máte za 70 korun, to je krásná cena, za takovou dobrotu až podezřelá.  
     Kromě kuchyňské úpravy je důležitá hlavně kontrola mušlí, abychom se necpali mrtvýma, které nám mohou nelahodit až přímo žaludečně uškodit. V syrovém stavu by měly všechny mušle být zavřené. Pokud je mušle otevřená, zkuste s ní poklepat o stůl a pokud se zavře, žije a je k jídlu, pokud ne, je mrtvá a nikdo by jí neměl jíst, jen snad nepřítel, ale toho zvát dnes nebudeme. Stejně tak se zbavíme poškozených mušlí, které v sobě mají díry nebo mají narušenou skořápku. S Makrem mám v tomto ohledu dobré zkušenosti, špatných nejedlých kousků najdete minimum.
     Mušle, které jsme vybrali, musíme očistit. Je dobré je vydrbat houbičkou pod horkou vodou a následně je zbavit všelijakých řas a to tím způsobem, že pokud z mušle čouhá takový zvláštní ocásek, chytíme ho prsty a z jedné strany mušle ho přetáhneme na druhou a utrhneme. Hej rup a škub. 
     Tím jsme zvládli základ a teď už je to brnkačka, každý má svoje způsoby přípravy, ať už jsou to slávky s rajčaty, nebo na bíleném víně, někdy i se smetanou a nejčastěji zasypané petrželkou (plocholistou samozřejmě), s pečivem, s pastou, s rýží a buhví. Viděla jsem ale i originální způsob přípravy, kdy se slávky naskládají do kolečka jedna vedle druhé, pokryjí se jehličím, které se zapálí, a když dohoří nebo dodoutná, zmizí a slávky jsou připravené k jídlu. Já jsem si pro vás připravila můj nejoblíbenější způsob, tak jsem jedla slávky poprvé a doteď je tak mám nejradši a není to nic těžkého na přípravu. Je to způsob, který děda okoukal od italských kuchařů.

Cozze Al Pomodoro aneb Italovi slávky s rajčatovou omáčkou podávené s čím chcete 

     Slávky vložíme do hrnce, ve kterém máme 2dcl vroucí vody nebo bílého vína a zavřeme pokličkou. Slávky se začnou otvírat, trvá to jen pár minut, a jakmile jsou otevřené, jsou hotové. Mušlí, které se neotevřeli, se zbavíme, abychom si nepřivodili boleníčko.
     Tak to bychom měli a nikoho jsme nevyděsili.
     K tomu připravíme omáčku tak, že na olivový olej dáme cibulku na větší kousky, čerstvé čili papričky, česnek, restujem restujem,  a přidáme rajčata, nejlepší jsou pěkná zralá letní, ta skoro nikdy nikde nenajdeme, tak můžeme použít ta, co se u nás prodávají a přidat k nim trošku cukru, anebo použijeme italská rajčátka z konzervy, ale supermarketová rajčata sama o sobě určitě nepostačí. K základu se dá použít i řapíkatý celer, my to tak ale neděláme, takže záleží na vás. Sůl, pepř. Můžeme zastříknout bílým vínem, ale není to povinné. Když je směs pěkně povařená, asi za 8-12 minut podle množství, zhasneme plamen, zasypeme spoustou nahrubo nakrájené petrželky a můžeme promíchat s mušlemi, které jsme scedili, protože vypouštějí dost šťávy, a tou můžeme omáčku ředit. Ještě je jedna možnost a to hlavně při přípravě velkého množství, které se nedá jen tak v nějakym rendlíku promíchnout, do hlubokého talíře naservírujeme nejdříve slávky a následně poléváme omáčkou. Nakonec pokapeme podle chuti citronovou šťávou, nebo servírujeme se srpkem citronu.
     K takto připraveným slávkám se nejvíce hodí bílé pečivo, těstoviny nebo rýže, ale pečivo je nejlepší, protože díky němu smlsnete všechnu vynikající omáčku. Mňam! 

     Kdo se nebojí, ať zkusí, kdo se bojí, zkusí taky, a kdo zná, posílá další typy a kritizuje a všichni budeme nadšení, takže s chutí do toho, ať po vás zbydou jenom skořápky!

...hhh


Navštivte i moje stránky na facebooku.

neděle 22. dubna 2012

Nová ovocná pivečka na léto


     V létě můžeme po Staropramenu Cool Lemon zchladit těla novými ovocnými pivy. Jak se nabídka rozrůstá, roste i kvalita, ovocná piva si zachovali i trochu své hořkosti a nejsou tak sladká, pokud to srovnám s oblíbeným Cool Lemonem ne-li pak s Friscem, i když to ani není pivo. Už aby sme mohli grilovat a sedět venku, to nám budou chutnat nejvíc.
     První ovocňák, kterého jsem tento rok ochutnala, byl Fénix, novinka z Plzeňského Prazdroje. Fénix je svěží pšeničné pivo se 4,9% alkoholu, se špetkou koriandru a pomerančovou kůrou. Je plné a voňavé, podává se ve speciální vyšší prohnuté sklenici o objemu 0,4l, na jejímž okraji by měl bát srpek pomeranče, který můžeme do piva vymáčknout a tak získáme tzv. střik. Pokud si dužinu hodíme do piva, vyrobili jsme si tzv. řezníka, a komu to nestačí, může zkusit tzv. Casanovu tak, že srpek pomeranče nabídne sympaťákovi nebo sympaťačce od vedlejšího stolu a pak už stačí jen vyrazit na rande. Taky mě to pobavilo.
     Tento týden jsem pak ochutnala novinku od Staropramenu, který minulý rok vypustil Cool Lemon a tento rok se vytáhl s pivem Cool Grep. Jako u lemona má pivo vyvážený poměr pivní a džusové složky. Grepa jsem si hned oblíbila, připadá mi více osvěžující a na letní grilovačky uplná bomba. Dá se koupit v půllitrových skleněných lahvích od dubna tohoto roku.
     Včera jsem se dostala k poslední novince, o které se zmíním, a to je nízkostupňové pivo od Gambrinusu Limetka a bezinka a Řízný citron. Pivo má obsah alkoholu 2,1, proto ideální na léto. Pivo je mícháno s přírodní šťávou z citronu nebo bezinky a limetky a má jako Coolové ze Staropramenu svěží chuť, trošku více pivní a hořkou, takže se zdá, že nezalepí pusu cukrem po pár kouscích, ale že jich člověk zvládne víc i na sluníčku.
     Slyšeli jste ještě o jiné novince z domácího sortimentu nebo máte tipy i na cizí ovocné bomby v pivní oblasti? Ráda ochutnám další, tak se podělte, ať neuschnu


Navštivte i moje stránky na facebooku.

středa 18. dubna 2012

Pho Bo, vietnamské potěšení... Co to je a kde to najít?


     Táta mi říká, že v holešovické tržnici směrem k Alze viděl u jednoho bistra frontu lidí a u stolků jedli všichni „tu velkou polívku“ a voněla skvěle. „To je to, na co chodíš na ten Jiřák?“

http://life.ihned.cz/c1-55207290-trikrat-prazsky-vietnam#fotogalerie-gf225185-2-1603990
     Není překvapením, že zmíněná polévka, byla opravdu vietnamská pho. O vietnamském bistru u čísla 8 v holešovické tržnici jsem našla dobré reference i u pana Cuketky a tak jsem se tam nadšeně vydala, abych ochutnala. Bistro je v pravé části od hlavního vchodu, na konci uličky, která vede vpravo od Normy. V celé uličce jsem cítila vůni vietnamského občerstvení a dovedla mě ke stánku, před kterým byla fronta, jak táta říkal, a taky pár stolů s lavicemi, kde už seděli zákazníci bistra, kteří seděli u plných voňavých mís a talířů.

     Na stánku je vývěska s obrázky klasické "číny", kterou už všichni známe, takže jí vynechám a zaměřím se na nenápadnější, ale o to lákavější vietnamské názvy jídel hned vedle výdejního okénka, kde kromě pho vidím i vepřové bun cha a další jídla, na která zajdu příště.

Z pěti druhů pho jsem si objednala pho bo z hovězí kýty naložené v zázvoru. Čekala jsem asi minutku, než jsem ve velké porcelánové míse viděla moje pho. Pán u okýnka se mě zeptal, jestli tam chci „všechno“, tak jsem řekla, že ano. Myslel tím nakládaný zázvor, bambusové klíčky a citron, čili omáčku jsem si přidala sama podle vlastní chuti. Polévka krásně voněla, tak jsem se do ní i za cenu opaření hned pustila a opravdu byla skvělá. Byla taková víc „vietnamštější“, což ne každému, jako např. mému společníkovi, nechutnalo tolik jako jemnější pho z Jiřího z Poděbrad. Nejspíš to ale bylo tím nakládaným zázvorem, který je chutí velmi specifický a ne každý ho má zná a má rád, i když si myslím, že to je o zvyku.

Pho Bo
     Polévka je jemně nakyslá, sladká i slaná a
voňavá a je v ní spousta rýžových nudlí a hovězího masa, které je krájené trochu jinak, než jak jsem si zvykla v Tuan a Lan na Jiřího z Poděbrad nebo ve vietnamské restauraci u Národní třídy. Navrchu plave voňavý koriandr a jarní cibulka.

      Kdybych měla vybrat moje oblíbené jídlo pro toto jaro, pho bo by vyhrálo na celé čáře, nějak se jí nemůžu nabažit.

    Vyzkoušejte si vietnamskou kuchyni v bistru Tuan a Lan na Náměstí Jiřího z Poděbrad, v anonymním stánku u čísla 8 v holešovické tržnici, v restauraci Red Hot Chilli v Karlíně, v tržnici Sapa v různých bistrech, kam se snad brzy vydáme a nebo v restauraci Song Lam v Ostrovní ulici.


     Podělte se taky se svými chuťovými zážitky z vietnamské kuchyně a máte-li někdo tip na další vietnamské bistro nebo restauraci, sem s nim! :-)

     Dobrou chuť!


Navštivte i moje stránky na facebooku.

sobota 14. dubna 2012

Jak mě (ne)chuť zeleniny a ovoce dohnala k zemědělství


     Kdo si všim, že rajčata ze supermarketů chutnaj tu jako okurky, tu jako ředkvičky a málokdy se chutí blížej rajčeti, na který jsme byli zvyklí! Podobný problém ale nastává i u ostatních druhů zeleniny, ovoce a vůbec, ani jogurt už nechutná jako jogurt, ale jako bílá voda a připadá mi, že nejdražší musí být kelímek.
     
     A dost!

    Tenhle rok ze sebe udělám super pěstitele a ráda se podělim s různými poznatky a tipy, protože jak se do něčeho pustim, tak to by bylo, aby ze mě hnedka nebyl specialista!

     Je to necelý měsíc, kdy jsem si nakoupila semínka pro pěstování rajčátek, konkrétně rajčata tyčkovitá žlutá hruškovitá (super název), rajčata keříčková balkónová červená a jahody měsíční. K tomu jsem si pořídila bylinky, protože petržel a tymián už ve skleníku roste a kopr si s mátou na záhonku hrajou na plevel, dokoupila jsem jen rozmarýn, šalvěj, koriandr a meduňku.
za necelý měsíc

za týden

    












     




    
     Do malých květináčků pro vysazování jsem dala obyčejnou zeminu z Kauflandu, doprostřed jsem dala vždy počet semen podle návodu na sáčku, trochu jsem to zasypala hlínou a zalila vodou s rozpustným hnojivem. Zalévat se nemá konví, ale rozstřikovačem, tak sem to udělala každé ráno, aby zemina nevyschla, a už po týdnu mi vyrašili první zelené výhony J


     Takhle vypadají moje pěstitelsky kuchařské začátky, ale nebude dlouho trvat a na záhony zaseju fazole, hrášek, bazalku a saláty, jenom se musí trochu umoudřit počasí, protože semínkům i mě nejvíc prospěje sluníčko. O tom zase příště.

Doufám, že se necháte inspirovat a taky něco vysadíte, ať už nemusíme kupovat tolik blafů ze supermarketů, který na naše zdraví a chuť našich kulinářskejch výplodů určitě nemyslej...


Navštivte i moje stránky na facebooku.